5 velmi osobních zkušeností z Guineje-Bissau
1. Pocit bezpečí
I když je Guinea-Bissau často popsána jako nestabilní země s vysokou mírou korupce, to vůbec neznamená, že by byla nebezpečná. Naopak, po důkladném zkoumání jsem narazil na různé indexy kriminality, které ukazují, že Guinea-Bissau je bezpečnější než většina turistických destinací, jako je Egypt, Keňa, Thajsko nemluvě zemích v Latinské Americe. Mnoho ukazatelů řadí Guinea-Bissau mezi nejbezpečnější destinace v Africe. Během intenzivního dvouměsíčního putování po zemi jsem se nikdy nesetkal s žádnou vyhrocenou situací. Naopak, cítil jsem se tam bezpečněji než v mnoha jiných zemích. Ale pocit bezpečí šel ještě dál než jen konvenční pojetí bezpečnosti. Například nebyl problém přespat na odlehlé pláži. To bych si asi nedovolil v Indii nebo v Kostarice... Nikdo nezamyká dveře... Trochu mi to připomíná to známé, i když už staré řčení o Švédsku, kde si lidé ani nezamykají domy. A tak i například hotely nemají žádné zámky nebo dokonce ani okna. Zkrátka pocit bezpečí a pohody nemůže být větší!
2. Šťastný národ
Tak toto je možná dobrý slogan pro Guinea-Bissau. Zvláště když se přejedou hranice ze Senegalu, kde lidé vydávají neustále takové ty syčící zvuky nespokojenosti – například v autobusu, který skončil v zácpě. A jistě musí být ten kontrast ještě větší, když se přiletí z Evropy – zkrátka lidé se smějou, jsou šťastní. Možná jako v jinde v Africe ale v Guinea-Bissau to jde ještě dál. Tam mají totiž největší karneval v Africe, který se vyrovná těm v Brazílii. Tam mají palmové víno, které je posvátné a pije se při hudbě v každé vesnici. A tam nemají žádný stres protože ještě nepoznamenala tolik civilizace jako jinde.
3. Pohostinnost
V kostce by se dalo říct, že v Guinea-Bissau nikdo nevyžaduje peníze za ukázání cesty nebo poskytnutou "službu". Je známo, že v jiných částech Afriky je běžné, že když se turistovi někde rozbije auto, končí to často požadavkem na tučnou částku za pomoc. Je zde i slovní spojení "chodící automat". K mému překvapení mi lidé často nabídli jídlo nebo palmové víno ve vesnicích, aniž by potom chtěli peníze. Zvlášť zajímavé byly případy, kdy jsem večer přišel do nějaké vesnice a ptal se na hotel. Často první rodina, kterou jsem potkal, se vystěhovala z chýše na ulici, kde chtěli spát, jen aby mi poskytli místo v jejich pokoji. Avšak to má i svou odvrácenou stránku. Například vás nemusí vzít na lodi, nebo neprodají nějaký produkt, i když jim nabídnete sebevíc peněz – inu kapitalismus sem ještě asi nedorazil.
4. Nebýt středem pozornosti
V každé zemi při cestování zažijete určitou formu pozornosti - od pokřikování jako Mzungu v Malawi nebo Toubab v Senegalu na turisty s bílou pletí, až po samozvané průvodce v Egyptě či Maroku. Pak je tu jízda vlakem v Indii, kde na vás hledí desítky očí, nebo přenocování na pláži v Ghaně, kde na vás rano míří zvědavé zraky stovek vesničanů. Ale v Guinea-Bissau tomu tak není. Je to místo odpočinku - od toho být neustále ve středu pozornosti. Ani v nejodlehlejší vesnici se o vás nikdo zvlášť nestará. Nechají vás být. Nikdo se vás nebude opakovaně ptát na jméno, peníze a další otázky. To ale neznamená, že lidé se bojí navazovat kontakt, jako třeba v severním Mozambiku nebo v Íránu. Jsou prostě zvyklí na bílé lidi, protože v každé vesnici žije nějaký bílý člověk - míšenec. A turistů není tolik, aby si místní obyvatelstvo vytvářelo nějaké zvláštní názory nebo vzorec chování.
5.
Pocit autenticity
Návštěva Guinea-Bissau je pro mnohé jako objevení ztracené Atlantidy. Je to jako znovuobjevení pravé Afriky - ať už kvůli krásným chýším se slaměnými střechami, které zapadají do krajiny, nebo exotickým jídlům, jako jsou krysy, želvy, opice, nebo pitím jako palmové víno. Nebo místní hudbou a tancem, či skromně oblečenými africkými kráskami. Nebo animistickými ceremoniemi, posvátnými řekami, stromy, kameny, v nichž žijí duchové. Globalizace, kapitál, elektřina, infrastruktura a další moderní prvky ještě do Guinea-Bissau nedorazily. Naopak, je to země obrovského přírodního a kulturního bohatství. Všude jinde toto již bylo převalcováno masovým turismem a globalismem, nebo silně exploatačními praktikami.
