Ostrov Sao Tomé (nebo také Svatý Tomáš) je součástí státu Svatý Tomáš a Princův ostrov. Tento stát sestává ze dvou hlavních ostrovů – ostrova Sao Tome a ostrova Principe. Ano, je to samostatná země jako každá jiná, akorát o ní málokdo slyšel. Leží v Guinejském zálivu u západního pobřeží Afriky. Sao Tomé je větší a lidnatější z obou ostrovů, zatímco menší Príncipe je především zeleným, z velké části lesnatým ostrovem s velmi zachovalou přírodou.
Historie ostrovů sahá hluboko do geologické minulosti. Vznikly přibližně před 30 miliony let vulkanickou činností pod hladinou Atlantiku a jsou součástí tzv. Kamerunské linie. Opakované erupce a působení mořské vody postupně vytvořily pestrou směs vulkanických hornin a půd bohatých na minerály. Právě ty jsou jedním ze základů dnešní mimořádné biologické rozmanitosti ostrovů.
Až do 15. století bylo Sao Tomé neobydlené. Dlouhá izolace umožnila vznik a zachování řady druhů, které nenajdeme nikde jinde na světě. Přestože má ostrov rozlohu pouhých 850 km², žije zde více než 25 endemických druhů ptáků a přibližně 70 endemických suchozemských obratlovců, mezi něž patří ptáci, plazi, obojživelníci i savci. K tomu je třeba připočítat přes sto druhů rostlin vyskytujících se pouze zde. Není proto divu, že se Sao Tomé někdy přezdívá „africké Galapágy“.
Srdcem zdejší přírody jsou tropické deštné lesy. Poskytují útočiště endemickým ptákům a dalším živočichům i vzácným rostlinám a zároveň pomáhají regulovat místní klima, chrání půdu a zadržují vodu. Dva národní parky, založené v roce 2006, dnes chrání téměř třetinu území obou ostrovů. Patří sem husté horské a mlžné lesy, mangrovy i dramatická vulkanická krajina.
A právě v této krajině se velmi dobře daří kakau. Místní kakaovníky často nerostou na klasických plantážích v řadách, ale tak, že to na první pohled připomíná spíše les.
Ostrov stvořený pro kakao
Sao Tomé má pro pěstování kakaa mimořádně příznivé přírodní podmínky. Průměrné teploty se pohybují kolem 25 °C, půda je úrodná a vulkanického původu a vláhy je zde dostatek.
Kakaovníky navíc většinou nejsou jedinou plodinou. Rostou ve stínu dalších stromů a společně s kávovníky, chlebovníky, vanilkou, papájou, kokosovými palmami nebo banánovníky. Vzniká tak velmi pestrý ekosystém, v němž se tradiční zemědělství prolíná s přirozenou vegetací.
Takový způsob hospodaření prospívá nejen přírodě, ale také samotnému kakau a ostatním plodinám. Místní kakao proto bývá do značné míry „organické od přírody“, i když konkrétní pěstitelé nemusejí mít oficiální certifikaci ekologického zemědělství.
Zajímavý je také způsob zpracování sklizených kakaových bobů. Mokrá kakaová hmota se většinou sváží od pěstitelů a fermentuje centrálně. V západní Africe není takový systém běžný. Centralizovaná fermentace umožňuje proces lépe kontrolovat a dosahovat vyrovnanější kvality výsledného kakaa.
Ideální podmínky pro růst však mají i svou druhou stránku. Pršet zde může až deset měsíců v roce a vysoká vzdušná vlhkost výrazně komplikuje sušení kakaových bobů. Někdy stačí delší období dešťů nebo poškozená ochranná plachta a kvalita výsledného produktu může být ovlivněna.
Rozdíl se může projevit například barvou bobů. Místo žádoucího červenohnědého odstínu mohou získat šedavější barvu. Zkušenosti však ukazují, že samotná barva ještě nemusí vypovídat o chuti a celkové kvalitě. Dvě várky zpracované prakticky stejným způsobem se mohou barevně výrazně lišit například kvůli rozdílu pouhých dvou dnů fermentace, zatímco jejich chuť zůstává velmi podobná.
Čokoládové ostrovy
Vulkanické ostrovy Sao Tomé a Príncipe leží téměř přímo na rovníku. Úrodné půdy bohaté na minerály, tropické klima a vysoké srážky z nich vytvořily jednu z nejzajímavějších oblastí pro pěstování kakaa na světě. Není náhodou, že se jim začalo říkat „čokoládové ostrovy“.
Sao Tomé a Príncipe se staly prvním místem v Africe, kde se kakao začalo pěstovat ve velkém měřítku. První kakaovníky se na ostrovy dostaly v první polovině 19. století a během několika desetiletí se z kakaa stal základ zdejšího hospodářství. Na konci 19. a začátku 20. století patřily ostrovy k nejvýznamnějším producentům kakaa na světě.
Příběh kakaa je ale neoddělitelný od mnohem starší a často velmi temné historie ostrovů.
Když Portugalci v 15. století na Sao Tomé dorazili, ostrov nebyl trvale obydlen. Postupně se však stal významnou součástí portugalské koloniální říše, obchodu s otroky a plantážního hospodářství. Nejprve zde dominovala cukrová třtina, později byla zavedena káva a nakonec kakao.
Tropické klima a vulkanická půda se pro kakaovníky ukázaly jako téměř ideální.
Velké plantážní osady
Krajinu postupně posely rozsáhlé plantážní komplexy nebo osady známé jako roça. (vyslovuje se rosa) Nešlo jen o pole a zemědělské budovy. Velké plantážové osady fungovaly téměř jako samostatné vesnice nebo města. Měly obytné budovy pro pracovníky, správní budovy, sklady, školy, kaple a v některých případech dokonce vlastní nemocnice.
Na konci 19. století prudce rostla světová poptávka po kakau a portugalští investoři získávali stále rozsáhlejší území. Na počátku 20. století se Sao Tomé a Príncipe staly největším světovým vývozcem kakaa. V roce 1906 bylo jeho pěstování věnováno více než 70 000 hektarů půdy.
Nezávislost
Sao Tomé a Príncipe získaly nezávislost na Portugalsku 12. července 1975, krátce po portugalské Karafiátové revoluci. Hlavní silou boje za nezávislost bylo Hnutí za osvobození Sao Tomé a Príncipe (MLSTP), založené v roce 1960. Jeho vůdce Manuel Pinto da Costa se stal prvním prezidentem nového státu.
Nezávislost však zároveň znamenala obrovský zásah do kakaového hospodářství. Po odchodu portugalských osadníků země přišla o velkou část technických a manažerských zkušeností spojených s provozem plantáží. Vláda velké roças znárodnila a vytvořila 15 státních zemědělských podniků.
Produkce kakaa následně dramaticky poklesla. Z přibližně 10 000 tun ročně kolem roku 1975 se do poloviny 80. let propadla pod 1 000 tun. Pro ekonomiku, která byla na zemědělství silně závislá, to představovalo obrovský problém.
Velké podniky byly postupně rušeny a velká část půdy se rozdělila mezi malé zemědělce. Dnešní krajina proto vypadá úplně jinak než za časů obřích koloniálních plantáží. Místo nich zde najdeme mozaiku malých políček a zahrad, kde kakaovníky rostou společně s banánovníky, chlebovníky a původními stromy poskytujícími stín.
Kakao jako obživa rodin
Kakao zůstává jedním z nejdůležitějších vývozních produktů země a tvoří více než polovinu zemědělského exportu. Pro mnoho drobných pěstitelů představuje hlavní, někdy dokonce jediný zdroj příjmu.
S rostoucím světovým zájmem o kvalitní kakao a produkty pocházející z odpovědnějších dodavatelských řetězců se Sao Tomé a Príncipe pomalu vracejí na světovou čokoládovou mapu.
Návštěvník Sao Tomé dnes na minulost kakaového impéria narazí téměř všude. Krajinou jsou rozesety desítky starých plantážních osad (roças), které kdysi patřily k nejmodernějším zemědělským podnikům v této části Afriky.
Mnohé jsou dnes polorozpadlé nebo zcela opuštěné, jiné se staly neformálním bydlištěm místních obyvatel. Několik bývalých roças našlo nový život jako menší hotely, penziony nebo komunitní centra. Monumentální stavby zarůstající tropickou vegetací jsou dnes jednou z nejviditelnějších připomínek období, kdy bylo Sao Tomé jedním z center světového obchodu s kakaem.